Někdo má rád adrenalinové sporty, já mám ráda pouliční fotografii. Mám k tomu více důvodů. Za prvé miluji cestování, které se pro tento žánr focení náramně hodí. Za druhé miluji portréty – a ano, pouliční fotografie je především o lidech. Za třetí – ráda narušuji bezpečnou zónu ostatních lidí. Je to pro mne adrenalin zachytit něco, co by se snad nemělo, nebo se přiblížit k někomu cizímu. Většina z nás se kontaktu s cizími lidmi vyhýbá, já ho vyhledávám. Právě při tomto focení vznikají momentky, které jsou realistické a zároveň tak přirozené a vypovídající. Skrz pouliční fotografii vyprávím příběhy. Příběhy o nás lidech, o našich městech, o našich názorech i o tom, jak vnímáme naše pomíjívé životy.
Před několika lety jsem se toulala Moskvou a právě z tohoto úžasného velkoměsta vkládám pár mých fotografií. Než jsem se vydala do ulic, měla jsem jako obvykle strach, že neuvidím nic zajímavého. Nakonec ale vznikl soubor, ke kterému se ráda vracím.
